Lipa Learning logo

Together we can change education

Blog

Jak vychovat děti, které se nevzdávají

Zkuste odhadnout, jak často u vás doma zaznívá některá z následujících nebo podobných vět: Tohle já nikdy nezvládnu. Nemám na to buňky. Takhle to stačí. Lepší už to stejně nebude. Že docela často? Pak je nejvyšší čas na změnu.

Posts

Jako rodina totiž inklinujete k takzvanému fixnímu myšlení. Lidé s tímto myšlením si často pesimisticky říkají, že věci jsou zkrátka dané a člověk s nimi nic nenadělá. Pravěký muž s fixním způsobem myšlení určitě brblal, že ten oheň je nějaká divná novota, co člověka akorát popálí, všechno nám tu od něj shoří a vůbec, kdo to kdy viděl, házet maso do ohně…

Opakem fixního myšlení je takzvané myšlení k růstu, anglicky se mu říká growth mindset. Teorie myšlení k růstu vychází z poznatků neurovědy, které nám říkají, že naše inteligence není fixní. Naopak ji můžeme neustále zvyšovat tak, že se nepřestáváme pokoušet o změnu k lepšímu a pravidelně si namáháme mozkové závity.  

Slova a obrázky, které nás motivují

Zkusme si teď přeformulovat výše uvedené věty třeba nějak takto: Učení dělá mistra. Já se jen tak nevzdám. Trochu si protáhnu mozkové závity, to mi udělá jen dobře. Také vám znějí lépe? Zkuste se tedy postarat o to, aby podobná slova zaznívala u vás doma co nejčastěji. Pokud byste chtěli trochu procvičit psaní a zapojit kreativitu, můžete s dětmi udělat malou nástěnku, kam si podobné věty napíšete, abyste je měli denně na očích. Děti k nim mohou třeba přikreslit obrázky. Zároveň je naučíte například i něco o tom, jak vypadá mozek, a třeba si užijete i trochu té legrace. Jak by asi takový mozek, který se protahuje, mohl vypadat na obrázku? Vzpíral by třeba činky nebo cvičil jógu?

Příběhy o lidech, kteří se nevzdávají

Vyprávějte a čtěte dětem příběhy o lidech, kteří to někam dotáhli díky své vůli. Mohou v nich vystupovat reální hrdinové či smyšlené postavy. Pokud jsou děti blázni do počítačů, navnadí je třeba příběh o zakladatelích Googlu nebo Stevu Jobsovi. Děti asi překvapí, že tito skvělí lidé začali svou cestu za slávou tak, že si udělali pracovnu v garáži! Stejně jako Walt Disney, jehož začátky nebyly vůbec lehké. No a dnes jeho pohádky miluje celý svět. Když už jsme u těch pohádek, tak i v nich se často skrývá poselství o nezlomné vůli. Pokud ve vás dřímá vypravěč, můžete dokonce zkusit nějakou pohádku vymyslet sami. Nebo si nějakou známou pohádku upravte. Jistě, krása a zlaté vlasy také nejsou k zahození, proč by ale princezna nemohla přijít ke štěstí hlavně díky své vytrvalosti?

Chybami se člověk učí

Často se stává, že něco vzdáváme předem proto, že se bojíme chyb. Jsou to opět příběhy slavných lidí, které nám ukazují, že chyby mohou být zdrojem inspirace a poučení. Dětem bychom měli ukazovat, že dělat chyby je zcela přirozené a že z chyb se můžeme leccos naučit. Až se vám příště něco nepovede, zkuste místo sakrování říci něco jako: „Tuhle poličku jsem smontoval špatně proto, že jsem si nepřečetl manuál. Aspoň pro příště vím, že si ho musím pořádně přečíst.”

To je skvělé, že to jde Alence lépe

Pozitivní lidé vítají úspěchy druhých. Až si vaše ratolest bude příště se slzičkami v oku stěžovat, že ona nikdy nenakreslí koníka tak hezky, jako Alenka, zkuste jí říci něco jako: „To je skvělé, že to Alence tak hezky jde, to tě to může naučit. Určitě ti ráda ukáže, jak to dělá, když ji hezky poprosíš. Ty zase umíš postavit skvělou věž z kostiček, tak to na oplátku můžeš naučit příště Alenku.”

Více Méně

Jak naučit děti trpělivosti

Itziar Madera, 5. října 2017

Trpělivost je umění zvládat chaotické a nejasné situace bez stresu, přijímat a podporovat druhé i přes jejich nedostatky a schopnost vychovávat děti bez křiku. Ten, kdo je trpělivý, dokáže lépe chápat podstatu problémů a vytvářet kolem sebe nekonfliktní a harmonické prostředí. Trpěliví lidé jsou tak schopni čelit všem nepříjemnostem s klidem, z čehož plyne i jejich vnitřní vyrovnanost.

Posts

V útlém věku mívají děti potíže podstatu trpělivosti pochopit. Když něco chtějí, okamžitě si o to řeknou – a pokud jejich přání nemůžeme splnit, zažívají pocity frustrace. Slova jako „pět minut“, „chvilka“ nebo „hodina“ jsou pro ně abstraktní pojmy, kterým nerozumí, a proto stále dokola trvají na svém, dokud nedostanou, co chtějí.

K osvojení trpělivosti musejí být děti dostatečně zralé. V předškolním věku projevují děti vysokou míru sobeckosti, učit je trpělivosti v této době by tedy vyžadovalo mnohem více práce. V každém případě je ale již od útlého věku vhodné dětem hodnotu trpělivosti laskavě připomínat.

Rady, jak děti naučit trpělivosti

  1. Pro dítě hraje zcela zásadní roli to, zda mu jde rodič příkladem: rodiče, kteří přijdou do restaurace a dávají najevo nespokojenost, pokud nejsou okamžitě obslouženi, nemohou po svých dětech žádat, aby byly trpělivé.
  2. Nedávejte dětem hned vše, oč si řeknou. Pokud děti nedostanou, co chtějí, propadají často záchvatům vzteku – ale pokud jim rodiče dají vše okamžitě, povede to jen k tomu, že budou děti stále netrpělivější. Děti nás v různém věku těmito záchvaty vzteku zkouší a je proto lepší zůstat v klidu, mluvit rozumně a neztrácet trpělivost.
  3. Děti velmi dobře vnímají řeč těla a je vhodné je naučit, jak nedávat najevo podrážděnost v situacích, které jsou frustrující (i pro dospělé), například při čekání ve frontě v obchodě.
  4. Plánujte věci dopředu, ale nevytvářejte příliš mnoho očekávání – plánované aktivity či události dětem oznamujte den nebo dva před jejich konáním.
  5. Dodržujte, co jste slíbili. Pokud slíbíte, že se za pět minut budete dítěti věnovat nebo s ním někam půjdete, měli byste své slovo dodržet. Pokud toto není možné, pokuste se důvody dítěti vysvětlit, aby si nepřišlo opomíjené.
  6. Pokud chcete, aby dítě na něco počkalo, je lepší používat konkrétní, nikoli abstraktní údaje. Neříkejte tedy „za pět minut“, ale „až si uklidíš hračky“ nebo „až dovečeříme“. Takto bude mít dítě lepší představu, jak dlouho musí čekat.
  7. Naučte dítě, že není slušné skákat ostatním do řeči. To samé bychom měli dělat i my sami – pokud dítě mluví, snažme se jej poslouchat.
  8. Pokud víte, že budete dlouho s dítětem někde čekat (čekárna u doktora, cesta dopravním prostředkem), vezměte si s sebou hry, knížky či jiné aktivity, které ho zabaví.
  9. Hraní deskových her pro více hráčů a týmových sportů dětem pomáhá pochopit, že musejí počkat, až na ně přijde řada.
  10. Vyzkoušejte činnosti a hry, které podporují trpělivost – skládání puzzle, hlavolamy, hádanky, vaření apod.
  11. Dávejte dětem pozitivní zpětnou vazbu na jejich chování – pochvalte je za to, že ve frontě nepředbíhaly a čekaly, až na ně přijde řada, případně se při čekání nějak zabavily a nezlobily.
  12. Všechny uvedené tipy je vhodné kombinovat a především opakovat, protože děti se trpělivosti nenaučí za den.

Více Méně

Digitální technologie a vzdělávání

Iva Jelínková, 13. září 2017

Digitální technologie nám usnadňují přístup k informacím. Digitální technologie nás otupují. Digitální technologie jsou užitečné. Digitální technologie nás ovládají.

Digitální technologie – kontroverzní téma posledních let, o kterém čteme každý den, jen s tím rozdílem, že se autor nebo dotazovaný přiklání k té či oné poloze, tedy technologie ano, nebo technologie ne. Svou pozici má většinou podloženou vědeckým výzkumem. Aniž bychom chtěli jakkoli snižovat kvalitu a odbornost výzkumů, velmi často se v současnosti stává, že jedna studie danou teorii potvrdí, načež ji další studie zcela vyvrátí.

Posts

 

Příliš mladé technologie

Problém posuzování přínosu nebo neprospěchu digitálních technologií pro člověka je především ve velmi omezeném časovém rozpětí možného průzkumu. Technologie, o kterých tu hovoříme, tu s námi nejsou tak dlouho, abychom mohli obecně posuzovat jejich vliv na vývoj a změny lidí i celé společnosti. Jednu generaci – zhruba tolik času tu s námi digitální technologie jsou. A v tuto chvíli jsme ještě stále na cestě k poznání, jak je co nejlépe a nejúčinněji využít.  Přestože se mohou objevit slepé uličky nebo chybné odbočky, neznamená to, že správná cesta neexistuje nebo že bychom ji neměli hledat.

 

Vůbec žádná pozitiva?

Nejenže se technologie již staly součástí našeho života, stále více se také začleňují do procesu vzdělávání – a právě v něm jsou nejvíc viditelné a zmiňované. Psychiatr Manfred Spitzer v rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil, že „digitální technologie nemají žádný, naprosto žádný pozitivní vliv na výuku, jen spoustu vedlejších účinků“. Pochopitelně najdeme s jistotou i negativní účinky používání (nebo řekněme spíše nadužívání) technologií, podobně jako je najdeme u mnoha dalších vymožeností současné doby. Ale že by skutečně neexistovalo nic kladného?

Z pedagogické praxe můžeme vybrat několik příkladů jednoznačně pozitivního přínosu digitálních technologií. Začněme u individualizace výuky, tedy respektování individuálních zvláštností žáka. To je pro pedagoga snazší právě díky využití digitálních technologií. Dalším jednoznačným plusem je možnost jednoduššího přizpůsobení stávajících materiálů žákům s různou úrovní vzdělávacích schopností. Tyto rozdíly mohou být v důsledku inkluzívního vzdělávání ještě výraznější.

Díky technologiím se také zvyšuje míra zapojení žáků do vzdělávacího procesu. Vzbudit v žácích a studentech zájem o výuku – nejde nám právě o tohle především? A pokud chceme tato tvrzení podepřít výzkumem, proběhl takový  v roce 2013. V jeho závěrech se objevuje informace o zvýšení motivace, nadšení, zájmu, angažovanosti, nezávislosti, kreativitě a zvýšené produktivitě u studentů, kteří využívají digitální technologie.

 

Jedna z mnoha pomůcek

Samotné technologie ale nejsou tím, co ovlivňuje proces učení. Co přináší výsledky, je to, jak je využíváme. Každý pedagog nemusí být nutně odborníkem na ICT, a přesto mohou být digitální technologie v jeho rukách kvalitním nástrojem – například tím, že využije řadu integrovaných nástrojů. Pedagog může použít technologie jako záznamové médium a vestavěným fotoaparátem nebo kamerou zachytit různé činnosti, průběh chemického pokusu či přírodní jevy. Může vytvořit a sdílet digitální portfolio a přispět tak k těsnějšímu propojení a spolupráci mezi školou, rodinou a okolím. Může také využít sdílené prostředí pro rychlý přístup k materiálům.

Všechny výše uvedené aktivity dokládají, že nejde vždy jen o aplikace a programy, jak by se na první pohled mohlo zdát. Moderní výuka by už ze své postaty měla obsahovat co nejvíce rozmanitých metod, forem a prostředků, díky kterým bude pro žáka atraktivní a přínosná. Digitální technologie si nenárokují nahradit všechny stávající prvky výuky. Ale jdou s nimi ruku v ruce, vzájemně se prolínají a doplňují.

 

Zapojení všech bez rozdílu

Neměli bychom zapomínat ani na to, že velkou oblast, do které digitální technologie výrazně zasahují, je usnadnění života lidem s různým znevýhodněním. Ať už jako náhrada komunikačního systému pro někoho, kdo ztratil schopnost řeči, kompenzační pomůcka pro osoby s různým stupněm zrakového postižení nebo jako snadno přizpůsobitelný a jednoduše ovladatelný nástroj pro osoby se ztrátou nebo omezením hybnosti. V každém z těchto příkladů i v mnoha podobných zvyšují digitální technologie svým uživatelům kvalitu života a přináší větší míru svobody a nezávislosti.

 

Bez přemýšlení to nejde

Každý dobrý úmysl je možné špatně pochopit, či přímo zneužít. Stejně tak i technologie přináší možná rizika a ohrožení. Ale neexistuje oblast, která by s sebou podobnou možnost nenesla. Jen v jiných případech nebývají názory vždy tak vyhraněné. Je na nás, jak potenciál digitálních technologií uchopíme, jestli je využijeme ve svůj prospěch a jestli povedeme naše děti ke zdravému přístupu k nim.

Ano – digitální technologie přinášejí rizika, ovlivňují nás, ale jejich pozitivní přínos pro náš život, poznávání a vzdělávání je nesporný. Jejich smysluplné využívání je podstatou digitální gramotnosti člověka v současném světě.

 

Více Méně

Čtyři důvody, proč číst s dětmi knížky na obrazovce

Ladislava Whitcroft, 4. září 2017

Určitě si ty magické chvíle pamatujete z dětských let. Rodiče si vás posadili na klín, společně jste otáčeli stránky oblíbené knížky, smáli se a povídali si o tom, co se v příběhu zrovna odehrálo. Dnešní moderní doba kromě klasických papírových knih nabízí i knihy, které se nečtou na papíře, ale na obrazovce tabletu či počítače. Proč bychom měli tyto knížky s dětmi číst? Třeba z následujících čtyř důvodů:

Posts


1. Budování kladného vztahu ke čtení a knížkám

Určitě je pro vás důležité, aby vaše děti jednou dobře zvládly porozumět čtenému textu, aby byly čtenářsky gramotné. Jak toho docílit? Hlavně musíme nejdříve zajistit, aby si vybudovaly kladný vztah ke čtení. Důležité přitom je, abychom dětem dávali na výběr z kvalitních knih, které budou rády číst. Dnešní děti milují technologie, a proto si kromě papírových knih snadno zamilují i ty, které mohou číst na obrazovce svého tabletu. Mezi papírovými a elektronickými knížkami rozhodně nemusí existovat žádná soutěž. Čím více kvalitních knih děti čtou, ať již elektronických či papírových, tím lépe.

Zajímavé výsledky navíc přinesla nedávno publikovaná studie. Dětem (mezi 17. a 26. měsícem věku) četli jejich rodiče z elektronických a tištěných knih se stejným obsahem a následně jim pokládali otázky týkající se přečteného textu. Výzkumníci zjistili, že když dětem rodiče četli elektronické knihy, věnovaly děti čtení více pozornosti. To znamená,  že se více zapojovaly a komentovaly čtený obsah, než když jim rodiče četli z tištěné knihy.

Právě aktivní zapojení a povídání si o tom, co čteme, je to, co dělá čas strávený čtením nejcennější. Je samozřejmě těžké zobecňovat, protože studie byla provedena na poměrně malém vzorku 102 dětí. Na druhou stranu nejsou její výsledky zas až tak překvapivé, protože elektronické knihy zkrátka mají pro generaci digitálních domorodců určité kouzlo. Existují studie, které ukazují, že elektronické knížky motivují číst hlavně chlapce, kteří všeobecně čtou méně než dívky, či děti, které ke čtení moc neinklinují. Pokud si tyto děti zamilují elektronické knížky, jistě rády sáhnou i po těch papírových.


2. Interaktivita

Takzvané interaktivní knížky nabízejí řadu funkcí. Například si můžete zvolit, jestli chcete, aby vám text četl vypravěč, nebo ho budete dětem číst vy sami. Kromě toho tyto knížky obsahují různé interaktivní prvky. To znamená, že se kreslené postavičky či jiné předměty v ilustracích různě hýbají a vydávají zvuky. Třebaže tyto interaktivní prvky se mezi dětmi těší velké oblibě, některé studie tvrdí, že je matou, rozptylují a odvádí od textu. Avšak skutečně kvalitní interaktivní knížky tyto prvky naopak chytře využívají tak, aby děti nejen zbytečně nerozptylovaly, ale naopak jim pomáhaly porozumět, o čem se v textu  píše.

Například v interaktivní knížce Lipa Universe se děti dotknou obrazovky a najednou uvidí, jak vypadá naše sluneční soustava. Planety se seřadí kolem Slunce a začnou kolem něj obíhat, čímž se dětem vše názorně vysvětlí. V jedné části se hlavní hrdina příběhu, pejsek Skipper, setká s krásnou planetou Venuší a v očích se mu objeví srdíčka. V tomto momentě si můžete s dětmi povídat o tom, jak se Skipper asi cítí, a zeptat se jich, zda se i ony někdy cítily podobně.

Některé interaktivní knížky obsahují hravé úkoly, které děti nejen baví, ale ještě jim pomáhají rozvíjet řadu dovedností, které budou potřebovat v životě. Například v interaktivní knížce Lipa Frog potkáme žabáka Freda, který se pomocí zábavných úkolů učí počítat, a děti se tak učí počítat s ním. Přitom ještě navíc s Fredem pomáhají ostatním hrdinům a nenásilně se tak učí, že je správné dělat dobré skutky.


3. Příprava na život v digitálním věku

Ať už se nám to líbí, či ne, žijeme ve věku počítačů a obrazovek. Blikají na nás z různých koutů dnes a denně. Proto je nezbytné, abychom na takový svět připravili i naše děti. Pomocí interaktivních knížek se děti hravou formou učí, jak ovládat obrazovku. Například pomocí experimentování zjišťují, čeho se dotknout, když chtějí pokračovat v příběhu, a také to, že je dobré si od obrazovky odpočinout. Čtením interaktivních knížek děti jednoduše rozvíjejí takzvanou digitální gramotnost, kterou budou ve svém dospělém životě potřebovat.


4. Šetříme lesy a rozvíjíme lásku k přírodě

Možná se vám zdá, že technologie a láska k přírodě prostě nejdou moc dohromady. To se ovšem rozhodně netýká elektronických knížek, které šetří naše lesy. Nejsou totiž tištěné na papíře, ze kterého se vyrábějí papírové knížky. Kromě toho jsou lehké, takže si je můžete snadno vzít do přírody a užít si je v lese či na louce. Krásně tak skloubíte technologie s vnímáním přírody. Co si třeba příště vzít knížku Lipa Frog k rybníku a završit její čtení pozorováním místních žab?

Více Méně

Nebuďte jako sloni v porcelánu aneb jak se chovat k lidem s handicapem

Ladislava Whitcroft, 23. srpna 2017

Nedávno jsem jela v metru s paní, která měla ochrnutou ruku. O jednu stanici dále si vedle ní sedl postarší pán, upřel na ni soucitný pohled a spustil: „Promiňte, já se jen chtěl zeptat, co se vám stalo s rukou?“ Té paní, která si do té doby evidentně užívala den, náhle pohasl úsměv. Podrážděně něco zamumlala, doufajíc, že tím pána umlčí. Hádám, že hlavou se jí honilo něco jako: Už zase… Nejsem žádná chudinka… Proč??? Doufala marně. Pán, okouzlen vlastní šlechetností, se nedal zastavit: „To je mi vás líto, to musí být těžké…“ Jako by pánovi začal pozvolna narůstat chobot, nohy se proměnily v těžké sloní tlapy a mé citlivé ucho zaznamenalo i zvuk rozšlapávaných porcelánových talířů…

Posts

Co je sloní komplex a jak mu předcházet

Zmíněná příhoda je extrémním příkladem sloního komplexu, při kterém padne za oběť mnoho porcelánu, utrpí důstojnost handicapovaného člověka a dojde k zesměšnění toho, kdo takto jedná.

Možná jste si také někdy připadali v přítomnosti člověka s handicapem trochu neohrabaně. Nebo možná máte sami nějaký handicap a říkáte si, že by některým lidem opravdu prospělo, kdyby je někdo konečně poučil. Nebo jste možná zodpovědný rodič a rádi byste umění respektu naučili své děti. Ovšem i v případě, že se na vás vztahuje poslední důvod, musíte začít od sebe. Děti se totiž často učí prostě tak, že nás pozorují a naše chování napodobují. Pokud jste milí, zdvořilí a empatičtí, budou se tak s velkou pravděpodobností chovat i ony. To samé platí samozřejmě i o způsobu, jakým přistupujeme k lidem s handicapem. Klíčem je empatie, tedy schopnost vžít se do situace druhého. Umět si představit, jak se cítí někdo s handicapem, může ale být těžké – až nemožné –, obzvláště když jste sami zdraví jako řípa. Proto jsme pro vás připravili několik tipů. Věříme, že ušetří vám i vašim dětem pár trapných situací a porcelánových talířů.

Respekt, respekt, respekt…

Pokud potkáte někoho na vozíčku či s bílou hůlkou, nezapomeňte, že v první řadě je to prostě jedinečný člověk. Nepatří do žádné speciální skupiny handicapovaných, nemá na čele nálepku „postižený“, je to prostě osobnost se svými zálibami, vášněmi i problémy. Třeba si ani jako handicapovaný sám nepřipadá a nechce, aby mu to někdo vnucoval. Nevnucujte mu to tedy.

Dětem ukažte svým chováním a případně i vysvětlete slovy, že se prostě stává, že má někdo handicap, a většina takových lidí nemá ráda, když je ostatní litují, protože teprve pak si připadají divně a podřadně. Měli bychom respektovat, že se většinou o svém postižení vůbec nechtějí bavit. Povídejte si s nimi o společných zájmech, probírejte novinky nebo se klidně bavte o počasí tak, jak to běžně děláte. Téma handicapu si nechte na později, když už daného člověka více znáte, a i potom citlivě sledujte, zda mu takový rozhovor není nepříjemný. Pokud například vozíčkáře či slepého člověka někdo doprovází, dávejte si pozor, abyste promlouvali přímo k dotyčnému, nikdy s ním nekomunikujte přes jeho průvodce. Je to ponižující.

Pokud si doma povídáte s dětmi o někom, kdo má handicap, mluvte o takových lidech hezky a s respektem. Děti se rády a často ptají. To je naprosto v pořádku. Nesnažte se je umlčet. Raději nabídněte jednoduché vysvětlení: „Honzík je na vozíčku, protože mu část těla nefunguje tak, jak by měla. To se někdy stává. Ale i tak si s ním můžeš hrát.“

Nevnucujte se a buďte trpěliví

Možná trpíte komplexem Matky Terezy. Nemyslete si však, že každý handicapovaný potřebuje vaši pomoc. Naopak, mnozí se často snaží být co nejvíc nezávislí a jsou pyšní na to, že se o sebe umějí postarat. Nabídněte pomoc pouze tehdy, když vidíte, že ji daný člověk potřebuje. A i v takovém případě se raději ujistěte, že o ni skutečně stojí. Setkáte-li se s odmítnutím, nenaléhejte. Lidé s handicapem si o pomoc často řeknou sami, pokud ji opravdu potřebují. Také je dobré zjistit, o jaký druh podpory vlastně stojí. Nemyslete si, že jste pánem situace a sami nejlépe víte, jak na to. Mohli byste nadělat více škody než užitku a zařadit se tak do sloního stáda.

Pokud jste si vyrazili ven s někým, kdo má handicap, buďte trpěliví, pokud mu běžné úkony trvají déle než vám. Buďte v klidu, užívejte si výlet a pamatujte, že společně strávené chvíle jsou důležitější než pár minut vašeho času navíc.

Síla příběhů

Příběhy si lidé vyprávějí odpradávna. Mají sílu, baví nás i fascinují a mnohdy nás i lecčemu učí. A děti je prostě milují.

Zkuste si společně číst knížky se silnými příběhy, v nichž vystupují dětští hrdinové, kteří mají nějaký handicap. Vybírejte takové tituly, které v sobě nesou pozitivní myšlenku. V některých z nich se píše o tom, jak si takové děti umí užívat život, jak si rády hrají a mají kamarády stejně jako každý jiný. Skvělé jsou knížky, které jsou psány s humorem, jako například (Ne)obyčejný kluk o chlapci s deformovaným obličejem, nebo ty, které ukazují postižené děti v roli hrdinů. Čtete-li dětem i v angličtině, dobrým příkladem může být knížka Zoom o holčičce na vozíku, která zachrání svého bratra. Povídejte si společně o hrdinech přečtených knížek, představujte si, jak se asi cítí a jaké by to bylo, mít je za kamarády.

Pár tipů na závěr: Jak mluvit s dětmi

Pokud je předmětem vašeho povídání někdo s handicapem, pak se hlavně snažte k tématu přistupovat pozitivně. Chceme-li vyrůstat ve společnosti, kde se všichni cítíme dobře, měli bychom dětem předat následující myšlenky:

  1. Pokud je někdo jiný než my, je to v pořádku. To, že kolem nás chodí různí lidé, dělá náš svět zajímavější a barevnější.
  2. Lidé s handicapem jsou lidé jako ty a já. Mají různé koníčky, baví je spousta věcí. Přestože handicap představuje mnohdy to, co nás na nich zaujme jako první, je to jen jedna z věcí, která je charakterizuje.
  3. Handicapované děti si s námi rády hrají, přejí si být součástí našeho kolektivu a chtějí, abychom je respektovali.
  4. Když má dítě nějaký fyzický handicap, rozhodně to neznamená, že je hloupější.
  5. Děti s handicapem mohou dělat spoustu stejných věcí jako my, jen jim to někdy trvá trochu déle. Ale to je v pořádku. Trocha trpělivosti nám jen prospěje.

Více Méně